MÁMA

Ke dni matek mi popřála moje milovaná dcera, já svojí milované mámě. Paradoxně i moje máma popřála mně k tomu, že jsem taky mámou. A kruh se uzavřel. Dojímá mě to. Říkám si, jaké je to štěstí být mámou a dítětem zároveň. Být rodičem je dar i zodpovědnost Cítím to spíš jako poctu, že jsem mámou....

Úsměv, prosím!

Úsměv! Léčí, rozbíjí chmury, rozesměje i ostatní. Dělá krásno. Jsem z Prahy. Občasná jízda metrem nebo autobusem či pěší chůze z místa A do místa B mě vždy fascinuje. Fascinují mě pohledy do tváří lidí. Každý tam máme otisknutý svůj osud, svoje příběhy, svoje radosti, svoje trápení… Usmívej se dovnitř! Smutek a trápení tvoří určitou biochemii...

NEBE, PEKLO A RÁJ VYHOŘENÍ

K tomuto blogu mne inspirovala jedna diskuse na Twitteru. Donutilo mě to přemýšlet a přidat svůj pohled. Vyhoření! Stav, kdy tělo a psychika řeknou dost! Systém se vypne. Prostě to nejde. Nejde vstát, nejde si obléknout úsměv a roli, kterou od nás ostatní očekávají a kterou jsme se naučili tak dobře hrát. Už jen pomyšlení...

POZNÁNÍ BOLÍ

  V poslední době je seberozvoj sexy. Je všude kolem nás – knihy, filmy, videa, blogy, kurzy, koučové, guruové… O tom se mi mohlo před dvaceti lety zdát. Ale jako vše, co začne být v kurzu, podléhá i seberozvoj jisté povrchnosti a zároveň modlářství. Kdo na sobě nepracuje, jako by nebyl. Seberozvoj ale nutně neznamená...

ČAS VERSUS POZORNOST

Nevím, co je to čas. S definicí času si lámou hlavu i renomovaní fyzici – článek ZDE. Kolem teorie využití času a zlepšení efektivity probíhají nesčetné diskuse, ale přitom ani nevíme, o čem vlastně mluvíme, používáme-li slovo čas. Když někomu věnujeme tzv. čas, vlastně mu věnujeme svou fyzickou přítomnost, intelekt, talent, mysl, emoce… V podstatě mu věnujeme...

STRACH ZE ŽIVOTA

Na školeních se dostáváme často k otázce, proč to, co bychom udělat chtěli, nakonec neuděláme. Odpověď je většinou podobná: ze strachu. Strach z čeho? Napadlo mne, že skutečný strach mohou mít lidé za války. V časech, kdy nevědí, zda přežijí, zda se jim vrátí jejich drazí domů, zda budou mít co jíst… To je elementární...

O PÁCHÁNÍ DOBRA

Páchání dobra je takový zajetý oxymóron. Stojí za úvahu, proč to tak vlastně říkáme. Co je pro druhé dobré? Jak víme, co je pro druhého dobré? Vždyť často ani nevíme, co je dobré pro nás samotné! Pokud jde o pomoc druhým, často máme tendenci udílet nevyžádané a předčasné rady podle vlastní zkušenosti. Ale univerzální recepty...

DEJCHEJ!

Bez jídla přežijeme týdny, bez pití dny, bez dýchání jen minuty. Dech pro nás představuje životní energii a kyslík pro mozek i pro naše buňky. Dýchání je autonomní neřízený proces, který si ani neuvědomujeme. Co se ale stalo s naším dýcháním? O stresu jsem už psala: http://blog.chudlikova.com/post/111412556521/stres-je-svina . Pračlověk byl ve stresu jen při lovu potravy...

NA CO MYSLÍŠ, TÍM SE STÁVÁŠ

Každý máme něco, čemu se říká „limitující přesvědčení“. Jsou to zpochybňující myšlenky uhnízděné v naší psychice od útlého dětství. Tyto limitující vzorce řídí naše jednání dodnes, aniž bychom si toho byli vědomi. Žijeme v začarovaném kruhu, který se dá přirovnat k matrixu, o kterém si myslíme, že je daný a neměnný. Čím více v něm jedeme, tím...

MOZEK UMÍ PŘEKRÝT STARÉ BRÁZDY

Hodnotové vzorce pro život vznikají v útlém dětství. Na konferenci „Neurověda ve vzdělávání“ se mi opět potvrdilo, že hodnotové vzorce a matrice pro život vznikají do cca sedmi let, a to na základě toho, co vidíme, slyšíme, prožíváme. Mozek si podle toho vytvoří paměťové stopy – mapy, makety, brázdy, které nás později podvědomě ovlivňují v...