LÁSKA BEZ PODMÍNEK

Láska je prvotní lidská potřeba. Tisíce let jsme žili v kmenech a ve vzájemných vztazích, abychom zvýšili šanci na přežití. Náš mozek je naprogramován na spolupráci a sounáležitost. Touhu po tom, abychom byli druhými přijímáni a respektováni máme zakódovanou někde hluboko v sobě. To, po čem vnitřně prahneme, je láska bez podmínek, kdy jsme přijímáni...

DEJ SVÉMU MOZKU DOBRÉ KRMENÍ

Aniž bychom si to uvědomovali, postupně se stáváme tím, na co většinu času myslíme. Naše dominantní myšlenky nad námi časem převezmou kontrolu a začnou nám vládnout, aniž bychom si toho všimli! Neurověda na to dala už mnoho razítek. Mozek je neuroplastický, což znamená, že čím ho krmíme, to v něm posilujeme. Svým myšlením posilujeme také...

NÁŠ DOBRÝ SOUKROMÝ VESMÍR

Žijeme v zajetí své mysli a jejích vzorců. Myslíme si, že myslíme! Ale to si jenom myslíme! V naprosté většině reagujeme podle zajetých vzorců a šablon. Ty jsou buď zdravé nebo nezdravé, užitečné nebo neužitečné. Myslíme si, že se rozhodujeme, ale náš mozek rozhoduje za nás podle naučených vzorců z minulosti, které jsou do něj...

MEMENTO MORI PRO LEPŠÍ ŽIVOT

Nedávno mi to došlo! Už vím, s jakým pocitem bych si přála umírat. Zní to asi divně. Mívám období, kdy mou mysl pohltí nějaké téma. Můj mozek se na něj pak zaměří a moje vnímání se zúží. Potom ke mě příchází tak nějak přirozeně, připlouvá ve všech možných podobách – v článcích, v odkazech, v...

MÁMA

Ke dni matek mi popřála moje milovaná dcera, já svojí milované mámě. Paradoxně i moje máma popřála mně k tomu, že jsem taky mámou. A kruh se uzavřel. Dojímá mě to. Říkám si, jaké je to štěstí být mámou a dítětem zároveň. Být rodičem je dar i zodpovědnost Cítím to spíš jako poctu, že jsem mámou....

ÚSMĚV, PROSÍM!

Úsměv! Léčí, rozbíjí chmury, rozesměje i ostatní. Dělá krásno. Jsem z Prahy. Občasná jízda metrem nebo autobusem či pěší chůze z místa A do místa B mě vždy fascinuje. Fascinují mě pohledy do tváří lidí. Každý tam máme otisknutý svůj osud, svoje příběhy, svoje radosti, svoje trápení… Usmívej se dovnitř! Smutek a trápení tvoří určitou biochemii...

NEBE, PEKLO A RÁJ VYHOŘENÍ

K tomuto blogu mne inspirovala jedna diskuse na Twitteru. Donutilo mě to přemýšlet a přidat svůj pohled. Vyhoření! Stav, kdy tělo a psychika řeknou dost! Systém se vypne. Prostě to nejde. Nejde vstát, nejde si obléknout úsměv a roli, kterou od nás ostatní očekávají a kterou jsme se naučili tak dobře hrát. Už jen pomyšlení...

POZNÁNÍ BOLÍ

  V poslední době je seberozvoj sexy. Je všude kolem nás – knihy, filmy, videa, blogy, kurzy, koučové, guruové… O tom se mi mohlo před dvaceti lety zdát. Ale jako vše, co začne být v kurzu, podléhá i seberozvoj jisté povrchnosti a zároveň modlářství. Kdo na sobě nepracuje, jako by nebyl. Seberozvoj ale nutně neznamená...

ČAS VERSUS POZORNOST

Nevím, co je to čas. S definicí času si lámou hlavu i renomovaní fyzici – článek ZDE. Kolem teorie využití času a zlepšení efektivity probíhají nesčetné diskuse, ale přitom ani nevíme, o čem vlastně mluvíme, používáme-li slovo čas. Když někomu věnujeme tzv. čas, vlastně mu věnujeme svou fyzickou přítomnost, intelekt, talent, mysl, emoce… V podstatě mu věnujeme...

STRACH ZE ŽIVOTA

Na školeních se dostáváme často k otázce, proč to, co bychom udělat chtěli, nakonec neuděláme. Odpověď je většinou podobná: ze strachu. Strach z čeho? Napadlo mne, že skutečný strach mohou mít lidé za války. V časech, kdy nevědí, zda přežijí, zda se jim vrátí jejich drazí domů, zda budou mít co jíst… To je elementární...