Blog

LÁSKA BEZ PODMÍNEK

Jaký vliv na nás má láska s podmínkami? Užitečná četba pro všechny rodiče a také pro ty, kteří trpí perfekcionismem, workoholismem a přehnanou touhou po frčkách od okolí.

Láska je lidská prvotní potřeba. Proč? Tisíce let jsme žili v kmenech a ve vzájemných vztazích, abychom zvýšili šanci na přežití. Náš mozek je naprogramován na spolupráci a sounáležitost. Touhu po tom, abychom byli druhými přijímáni a respektováni máme zakódovanou někde hluboko v sobě. To, po čem vnitřně prahneme, je láska bez podmínek, kdy jsme přijímáni a milováni jen za to, že jsme. Takoví, jací jsme. 

Většině z nás se ale opravdové lásky a přijetí bez podmínek v hlubokém dětství, kdy vznikají hodnotové vzorce pro život, nedostávalo. To může v dospělosti vést ke škodlivému workoholismu, perfekcionismu, nezdravé honbě za úspěchem a k závislosti ve vztazích. Jak to spolu všechno souvisí? Čti dál.

Podmínečná láska vede k závislosti ve vztazích

Nedostatek bezpodmínečné lásky a přijetí v dětství vede ke ztrátě zdravého sebevědomí a sebedůvěry. Dál se chováme tak, že si uznání a lásku musíme zasloužit. To vede k potřebě získat uznání, pochvalu nebo jakoukoli formu kladné odezvy od okolí. Kde se takový deficit bere? Ve výchově… 

Možná ti přijdou tyto věty povědomé:

“Když to spapáš, maminka bude mít radost.”

“Nechci tě vidět, dokud si ty hračky neuklidíš.”

“Když budeš zlobit, nebudu si s tebou hrát.”

“Takovou zlobivou holku nemám ráda.”

“Jestli si hned neuklidníš, nechám tě tady.”

Taky jsi něco podobného sám slyšel v dětství? Také něco takového občas říkáš svým dětem? Už od dětství dostáváme v mnoha situacích podmínky a odměny spojené s určitým druhem chování. Narážíme na ně v rodině i v okolním světě. Ty první podmínky jsme slyšeli od rodičů. Další přicházely od širšího okolí v podobě kritiky našeho chování nebo našich názorů, známkovacího systému a manipulace. Takové podmínky spojené s přijetím dítěte nebo dokonce se zpřístupněním lásky, "až když"..., mají negativní vliv na jeho další vývoj.

Jednoduše uvěříme tomu, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme. Dostáváme opakovaně nenápadnou zprávu do podvědomí, že máma, táta a další lidé nás budou mít rádi, jen když "dopapáme polévku" nebo "uklidíme binec v pokoji". Že láska je za něco a že si jí musíme zasloužit.

Takových drobných signálů, že sami o sobě nejsme hodni lásky a přijetí, se do našeho podvědomí časem naskládá pěkná řádka. I když si tento vznikající vzorec neuvědomuje,  postupně vytlačuje zdravé sebevědomí. A přicházejí pochybnosti o tom, že nejsme dost dobří.

Nedostatek sebedůvěry má zásadní vliv na to, jak se chováme ve vztazích s druhými. Stáváme v nich závislými na uznání od druhých. Je to logické. Když si sám nevěříš, potřebuješ tedy ještě více a ještě více a ještě víííce slyšet pochvalu, uznání nebo dobré hodnocení od okolí. A začneš dělat ledacos, jen abys toto uznání a nějakou form přijetí získal. Ale nikdo nám nemůže dát v dostatečném množství zvenku to, co nám chybí uvnitř. Nemůžeme dostat uspokojující množství přijetí a lásky, když si sami nevěříme a nepřijímáme se plně takoví, jací jsme. Máme v sobě nekonečnou, hladovou díru, která nikdy nemá dost a potřebuje další a další uznání, abychom získali pocit, že jsme přijímáni, že nás má někdo rád. Chceme stále víc a víc a postupně ztrácíme sami sebe.  Naše vnitřní nejistota a  nedostatečná sebedůvěra pak vede k perfekcionismu, workholismu, manipulaci, vynucování si pozornosti, k nízkému sebevědomí a k závislosti ve vztazích.

Bezpodmínečná láska vede ke zdravým vztahům

Bezpodmínečná láska přijímá druhého takového, jaký je. Dává mu prostor a svobodu. Pokud jsme dostali v dětství dostatek zdravé lásky a důvěry, věříme sami sobě. Nemáme potřebu zneužívat druhé k tomu, aby nám dodávali to, co nám samotným chybí. Jsme sobě samým dobrým přítelem, věříme ve své možnosti a potenciál, máme odvahu mít svoje sny a jít za nimi. Nemusíme nikomu nic dokazovat a vede nás naše vnitřní motivace. Nejsme závislí na uznání od druhých závislí a dáváme jim zároveň dostatek prostoru.

Mít rád bez podmínek ovšem neznamená vzdát se možnosti vymezit si své vlastní hranice, pokud jsou narušovány naše hodnoty a naše vnitřní svoboda. 

I při výchově dětí láska bez podmínek neznamená rezignaci na výchovu a nastavení zdravých hranic. V rámci nich je však třeba dávat dítěti bezpodmínečnou lásku a svobodný prostor.

Bezpodmínečná láska je předpokladem zdravých mezilidských vztahů. Nejsme s tím druhým, protože musíme, ale protože chceme. A přijímáme ho takového, jaký je.

Abychom mohli milovat někoho bez podmínek, musíme milovat nejprve sami sebe. Takové, jací jsme, i s chybami a nedostatky.